Vstup do vod dánského Limfjordenu a také oblast kolem Hanstholmu, kde nedávno začala výstavba přístavu, je za války Němci považována, jako oblast zvláštního taktického významu, spolu se dvěma velkými přístavy Esbjerg a Frederikshavn. Právě na základě této skutečnosti, již brzy po dánské okupaci 9. 4. 1940, začínají přípravné práce, na zahájení výstavby dvou dělostřeleckých baterii. Baterie byly umístěny v Agger Tange, u vstupu do Limfjorden a v oblasti Hanstholmu. Výzbroj tvořilo 8 lodních děl, z roku 1902, s průměrem hlavně 17 cm, kdy na každé s těchto baterii byly namontovány po čtyřech kusech. Uvádí se, že původní baterie v Hanstholmu, byla umístěna pravděpodobně nad přístavem, u Helshage. Zbraně byly dodány podle plánu a baterie hlásily 27. 4. 1940, že jsou připravené k předběžnému/prvnímu výstřelu, který byl proveden 4. 5. 1940. Také se uvádí, že baterie byly vybavené dvěma středními světlomety, pro noční provoz a také několika protiletadlovými děly na sebeobranu.
Baterie u Thyboron kanálu se původně označovala jako „Raule“ a baterie u Hanstholmu se označovala jako „Schill“. Po 30. 6. 1940 byly baterie pojmenované Thyboron a Hanstholm, respektive první jmenovaná, byla pak přejmenovaná, díky poloze, na Agger. Od 15. 2. téhož roku, jsou také dvě baterie součásti téže jednotky, a to baterie pojmenovaná „Hanstolm I“ (se 17 cm děly) a baterie pojmenovaná „Hanstholm II“ (se 38 cm děly). Další označení je už nadále zachováno.
Od léta 1940 probíhá na těchto bateriích výcvik nováčků. Tři týmy, v celkovém počtu 170 mužů, na každé z těchto baterii, jsou podrobeni 4 týdenním rychlokurzům, včetně střeleb ostrými náboji a pak jsou následně odesíláni na jiné dělostřelecké baterie, v rámci potřeby. Poslední s těchto skupin jsou odesláni 14. 9. 1940.
Za zmínku určitě stojí, že 4. 5. 1941 baterie vystřelila poprvé a také naostro svůj jediný výstřel a to jako varovný, zaměřený na rybářskou loď, která zakotvila v závětří, poblíž pobřeží Hanstholmu, kvůli špatnému počasí. Nakonec tam byla 4 dny, než odjela zpět, do svého domovského přístavu Hirtshals. Z této záležitosti, byl prý značný povyk, že loď dostala vůbec povolení k rybolovu, od vedení přístavu Hirtshals, v rámci limitu 3 mil od pobřeží. Nejvíce na to asi doplatil vedoucí přístavu, dostal za to těžkou důtku a byl propuštěn.
Dne 12.9 1941 probíhají zkušební střelby na tažené námořní cíle, a to jak z 38 cm děl baterie Hanstholm II, tak i ze 17 cm děl baterie Hanstholm I. Dále se píše, že baterie Hanstholm I je zřízená jako námořní baterie, jejíž hlavní úkol byla přímá palba na nepřátelské lodě. Od počátku, jsou děla volně namontovány na betonové základny, s tím že je možné je použít v rozsahu 360 stupňů. Jejich dostřel byl tak dostatečný, že dovedly zasáhnout zkušební cíle, až ve městě Thisted. V roce 1944 je však rozhodnuto, že tyto děla budou umístěné do betonových kasemat (v rámci výstavby Atlantického valu) a tím pádem ztrácejí schopnost, střílet na pozemní cíle. Za zmínku ještě stojí, že poslední výstřel z těchto děl, byl proveden 27. 5. 1943.
Na jaře roku 1942 je rozhodnuto, že bude zahájena výstavba, tzv. Atlantického valu a součásti těchto plánu je i přemístění baterie Hanstholm I, na jeho současnou pozici, na jih od Hanstedu (dneska Hanstholmu). Od tohoto okamžiku vypadá místo více jako staveniště, než jako dělostřelecká baterie. Výstavba začala budovou kasáren, v březnu roku 1942 a byla dokončena výstavbou betonových kasemat, v červnu 1944. Samotné zbraně jsou přesunuty v říjnu 1942 a velitelské stanoviště, v prosinci stejného roku. Baterie tímto rozhodnutím získala lepší odolnost a také lepší palebnou podporu. Jeden ze tří světlometů – 1 dánský 90 cm světlomet, byl nahrazen silnějším 150 cm německým světlometem, v létě 1943. Na jaře 1944 je zde také zřízen moderní radarový systém, pro podporu dělostřelby.
Kromě čtyř 17 cm děl, byly součásti baterie také různé pozice protileteckých Flaků, světlometů, uvádí se i 2 polní polská děla a minomet. Přesnější složení neuvádím, jelikož se zdroje liší. Zázemí baterie tvořily muniční sklady, objekt s pumpou a studnou, který dodával vodu do různých objektů, dále objekt na výrobu elektřiny (s agregátem), velitelské stanoviště pro řízení střelby a kasárny. Většina oblasti byla také zakryta, podle dochovalých fotek, maskovacími sítěmi. V okolí baterie se nachází ještě několik podpůrných obranných prostorů s různými objekty, které však nepopisuji.
Baterie „Hanstholm I“ je jedna z mála nejpěknějších baterii v Dánsku, které jsem měl možnost navštívit. Většina objektů je velmi dobře dostupná, pěkně zachovalá a do většiny je možnost i nakouknout. Vše je volně, zdarma přístupné. Osobním autem se dá dojet přímo do prostoru samotné baterie, na jedno malinké, skryté parkoviště, které se nachází mezi písečnými dunami. Pro větší auta, jako třebas karavan, je zřízeno parkoviště u hlavní cesty, kde je však provoz minimální.
Použité zdroje:
– volně přeloženo, podle textu a průvodce J. Lumbye, Hanstholm, 1995
– www.museumscenterhanstholm.dk
– foto a poznatky z návštěvy, červenec 2015
