Koncem září 1940 je na žádost Hitlera započata výstavba těžké pobřežní baterie v okolí Hanstholmu, jejíž hlavním účelem, spolu s baterii Vara, která se nachází v Norsku, bylo zablokovat pohyb spojeneckých lodí, přes úžinu Skagerrak, která se nachází mezi Dánskem a Norskem a dále vstup do Švédska a do Baltického moře. Samotný průliv nechránily jenom tyto dvě baterie, ale také německé Luftwaffe a také celá řada podmořských minových polí, které byly rozeseté po celém Skagerraku, s výjimkou asi 10ti kilometrových lodních koridorů, které střežily hlídkové čluny a další pobřežní baterie.
Výstavba začala začátkem listopadu 1940 a šlo o velmi velký stavební projekt. Jen kopaní základů a betonáž každého bunkru trvala asi čtyři měsíce, dále bylo zapotřebí dalších dvou až tří měsíců, pro instalací různého zařízení. Jeden bunkr pokrývá asi 3000 m² a některé až 6 560 m³ betonu. Betonáž takto velkého množství betonu nešla udělat najednou, takže každý objekt byl betonován v osmi samostatných částech a pracovníci a stroje se postupně podle potřeby přemísťovaly. V květnu 1941 bylo už dost stavebních prací dokončeno, aby první dvě děla (číslo 3 a 4) mohly zkušebně vystřelit. Uvádí se, že poslední výstřel z těchto děl byl proveden 28. srpna 1941.
Hlavní zbraně této baterie tvořily čtyři 38 cm kanóny, kdy každý s těchto kanonu byl umístěn v rozměrných jednopodlažních objektech, které byly kombinací typů S75 a S80. Standardní náboj vážil 800 kg a mohl být vystřelen, až do vzdálenosti 42 km. Pro dosažení maximálního dostřelu 55 km se měl používat lehký granát, který vážil 495 kg a let se měl pohybovat něco přes dvě minuty a kanón mohl opakovaně vystřelit každých 80 sekund. Celá zbraň vážila asi 650 tun, kdy délka hlavně měřila 19,76 metrů a vážila 110 tun. 38 cm kanóny, zde zůstaly až do roku 1951-52, kdy byly nakonec sešrotovány a kov roztaven. Obsluhu této baterie mělo tvořit 600 mužů.
Dále ještě mezi největší objekty v této baterii patří šestice muničních skladů, kdy první dva byly vybudovány v roce 1941 a další obrovské čtyři později. Tyto čtyři muniční sklady jsou sice typové objekty, ale nikde jinde nebyly s 3,5 metrů silnými stropy a stěnami postaveny. Dopravu munice zajišťovala úzkorozchodná železnice, o rozchodu drážky 600 mm, v délce asi čtyř kilometrů, obsluhována malými dieselovými lokomotivami. Za zmínku, zde také stojí atypické stanoviště řízení střelby se zvonem a dálkoměrem, který je dnes volně přístupný.
V prostoru baterie a v okolí bylo vybudováno několik desítek různých podpůrných objektů, pro ukrytí mužstva a pro obsluhu infrastruktury baterie, dále pro lehkou protiletadlovou obranu a protipěchotní obranu, objekty pro světlomety, objekty pro minomety, radarové stanoviště, pomocné pozorovatelny, objekty s agregáty apod. Kromě toho celý širší prostor ještě zesilovaly různé opěrné body, dále několik těžkých a lehkých protiletadlových baterii a také nedaleké baterie Vigsø, Lyngby, Klitmøller a Hanstholm I. Baterie byla ještě klasicky obklopená dlouhými pásy z ostnatého drátu, několika minovými poli a protitankovými překážkami, které se skládaly z tisícovek železných rozsocháčů, většinou čsl. původu, které zde můžeme nalézti dodnes.
Parkoviště muzea je situováno asi 100 metrů od provozní budovy, ve které je vystaveno několik druhů bojové techniky, je tam možno nakoupit nějakou tu pevnostní literaturu a nakonec se vydat do útrob jednoho z udržovaných objektů S75/80 na prohlídku, dalo by se říci, že plně vybaven. Před tím, než dojdeme k muzejní budově, určitě nemineme obrovskou hlaveň 38 cm kanónu, která měla být původně umístěna na baterii Tirpitz, ale bohužel k instalaci nedošlo. Dále je zde umístěn 15 cm kanón, pro pobřežní dělostřelectvo, vyrobenou ve Škodě Plzeň a který se celkem hojně vyskytoval na Atlantickém valu a dále ruské polní dělo, ráže 12,2 cm. Po prohlídce si můžeme odskočit na celkem zajímavou a netypickou atrakci a to jízdu vláčkem, po úzkorozchodné železnici, která prochází přes jeden muniční sklad a kanónový objekt. Jizda je opravdu pěkný zážitek. A když nám ani to nebude stačit, od provozní budovy muzea se vine několik naučných stezek, kterými je možno navštívit další objekty v okolí. Většina objektů je také volně přístupná uvnitř, celkem dobře popsaná na cedulkách, ve třech světových jazycích. Osobně a velmi zajímavé mi přišlo to, že dva z kanónových objektů, jsou víceméně volně přístupné a otevřené, zvláště že jsou tak veliké a normálně by člověk čekal, že se tam nedostane. Do jednoho se mi podařilo dostat a něco málo nafotit, ale víceméně to bylo stejné, jako muzejní objekt, u druhého objektu mi také přišlo zajímavé to, že prostor, kde měl být nainstalovaný kanón (kruh), byl celý zaházený zeminou a úplně srovnán do roviny a dalo se jen dostat do spodního patra/zázemí.
Tuto baterii považuji za jednu z nejpěknějších a nejudržovanějších v celém Dánsku, které jsem navštívil a mohu to tam jen doporučit. Byl jsem jí doslova nadšen.
Použité podklady:
– vlastní foto a poznatky z návštěvy, stav červenec 2015
– zapisnik.fortif.net, Ondřej Filip
– www.spangsberg.net
– www.museumscenterhanstholm.dk
