Moje první cesta do Norska začínala cestou trajektem z dánského města Hirtshals, až druhý den v 18h večer. Přijeli jsme však schválně den předem a po zaparkovaní u majáku nad městem, mě hned zaujala řada železných ježku, kterou naše armáda používala za první republiky. Tušil jsem nějaký beton v okolí. To jsem ještě netušil, že jakmile vylezu nahoru na maják, který je volně přístupný, co uvidím.
V okolí je to samý bunkr, zákop, kasematy a celé to tvoří vlastně muzeum, které má přibližně 70 objektů a z toho je do dnes 54 dochovaných. Prohlídka začíná hned u parkoviště u jednoho objektu, který je zrekonstruován a vybaven do původní podoby. U vstupu se dá vyzvednout mapka a může se vyrazit na prohlídku okolí, je to minimálně na 2,5 h. Vstup je všude zdarma. Většina objektů, je ale bohužel nepřístupná, ale do některých se dá dostat bez problému. Hodně typu se zde opakuje, takže zas až taková škoda to není. Co se týče rozlohy muzea, je to celkem dosti rozsáhlé.
Druhý den těsně před odjezdem bylo trochu času a tak jsme se motali kolem přístavu a já opět zahlédl něco betonově podezřelého. Neváhal jsem a vyrazil na místo s foťákem. Kromě několika zasypaných objektů byl jeden volně přístupný. Později jsem se dočetl, že to bylo zodolněné stanoviště na obranu přístavu, aby se vědělo, co se zde děje a kdo zde má vstup.
