Výstavba baterie Bud začala na sklonku jara 1941 a dokončena byla v roce 1943, avšak německé okupační vojska se zde vyskytovaly již od května 1940. Její hlavní úkol byl ochrana námořních tras směrem ke třem městům Ålesund , Molde a Kristiansund. V přímen boji však nikdy nebyla využita.
Jako první byla zahájena výstavba velitelského stanoviště, zatímco výstavba podzemní tunelů a bojových stanovišť byla zahájeny o něco později. Uvádí se, že zde pracovalo asi celkem 150 válečných zajatců (110 z Polska a 40 ze SSSR), kteří byli ubytování odděleně od sebe, jedni ve školní budově a druzí v kapli. Celkově se pracovní síla při výstavbě pohybovala kolem 300-350 vojáků. Při výstavbě padlo k zemi 36 domů, 8 stodol a několik loděnic.
Hlavní výzbroj baterie Bud tvořilo 6 x 15,5 cm francouzských děl, typu K416(f) získaných jako válečná kořist, při tažení ve Francii, s efektivním dostřelem cca 17 km. Další části baterie byla radarová stanice, umístěná asi 1,5 km, v oblasti Kjeksa.
Další výzbroj baterie Bud ještě tvořily:
2x 5cm KwK
1x dělo Škoda A6 4,7 cm Pak 36
1x 3,7 cm KwK 36
2x protitankový kanón Škoda 4,7 cm PaK 36
1x franc. minomet
1x něm. minomet
2x norské kulomety
30x plamenomety FMW – 41
4x německé protiletadlové Flak 38
2x světlomety s průměrem 150 cm, rozsahem 22 km, poháněn generátorem s výk. 28 kW
Okolí celé baterie bylo ještě klasicky zajištěno ostnatým drátem a několika minovými poli. Obsluhu baterie tvořili 2 důstojníci, 13 poddůstojníků a posádka 52 mužů, doplněna ještě o 20 pěšáků, celkově kolem 90 lidí.
Po válce byla baterie opuštěna, zbraně demontovaný, spolu s munici hozeny do moře, výbava a různé příslušenství různě rozprodáno. Koncem roku 1980 bylo rozhodnuto o rekonstrukci baterie a o 15 let později, dne 6.5. 1995 byla otevřena a zpřístupněná jako muzeum veřejnosti.
Středu baterie dominuje velká administrativní budova, u parkoviště, kde je možno koupit nějaké ty letáky, mapky, vstupenky a dozvědět se nějaké informace o okolí a historii obce (uvnitř je výstava předmětů vztahující se k obci). Po zaplacení vstupného 100 NOK jdete spolu s průvodcem do velit. stanoviště a pozorovatelny. kde je možnost se dozvědět stručné informace o dané pevnosti. V objektu je vystaveno několik dobových předmětů, mapky, také je možno se kouknout přes pozorovací průzor na moře, celkem zajímavé je, že dole pod průzorem je fotografie mapky, z doby války, pro srovnání. Po té se vyjde ven a jde se po několika schodech do podzemí, kde je ošetřovna, sklad potravin a nádrž na vodu. A to je asi tak všechno, na 30min, je to celkem o ničem a myslím si, že sou to vyhozené peníze. Byl jsem tímto celkově dosti zklamán.
Naproti tomu venkovní okolí je mnohem zajímavější. V nejbližším areálu pevnosti je vystaveno pro zajímavost několik druhů bojové techniky, jako dělo K370(b), 40 mm kanón Bofors a světlomet, ve velmi dobrém stavu. Zřejmě nejzajímavější a nejfotogeničtější je velitelské stanoviště s maskovací omítkou. Po té je možno se vydat na zbývající objekty baterie, které jsou v okolí a jsou ponechány svému osudu. Kabelové objekty jsem bohužel žádné neobjevil.
Použité podklady:
– no.wikipedia.org/wiki/Ergan_kystfort
– Ondřej Filip, 2014
– tištěný leták v návštěvnickém centru
– stav 2014