Bývalý pohotovostní muniční sklad Točka západ (dále jen TZ) najdeme na západním okraji Vojenského výcvikového prostoru Libavá, nedaleko měst Hlubočky a Mrsklesy v Olomouckém kraji. V minulosti byla Točka západ součástí samotného VVP, ale později z něj byla vyjmuta, takže se dnes dá bez problémů navštívit – bez obav ze střetu s vojenskou policií nebo jinými složkami.
Kolem Libavé existují i další podobné sklady – Točka sever a Točka jih. Co přesně se na těchto místech dělo nebo nedělo, se dá dohledat na internetu. Ale cílem tohohle článku není sepisovat historický výčet, nýbrž podívat se na místo dnešníma očima a udělat si vlastní názor. Internet je totiž plný fám, polopravd a různých „jedna paní povídala“.
O Točkách jsem se poprvé dozvěděl zhruba v roce 2007, kdy jsem aktivně sledoval web fortifikace.net. V té době byla Točka západ tuším ještě součástí výcvikového prostoru. V roce 2006 se někteří kolegové na místo dostali legálně a mohli zdokumentovat, co z ní zbylo a co všechno se tam ještě dalo najít.
Já se sem vydal sám až v dubnu 2025, hlavně proto, že mě po návštěvě Točky sever lákalo zjistit, jak to vypadá i tady – přímo na místě a bez legend. Že tam bude všechno zavřené a moc tam toho nenajdu, s tím jsem počítal, ale i přesto jsem tam chtěl. Když už někam jedu, vždy spojuji více věcí do kupy.
Zaparkoval jsem u vodárenského objektu jižně od Točky západ, hodil do sebe něco malého, ať nejdu hladový, a vydal se severním směrem. Trochu jsem bloudil po lesních cestách, ale měl jsem mapku, takže netrvalo dlouho a zorientoval jsem se.
Než jsem dorazil přímo do areálu, který už dnes není oplocený, míjel jsem po cestě různě vyvýšený terén. Samozřejmě jsem ho důkladně prozkoumal — člověk nikdy neví — ale nic zajímavého jsem neobjevil. Po příchodu do samotného prostoru Točky jsem se vydal východním směrem k objektu „L“ podle mapky z roku 2006. Kromě cest a dalších terénních nerovností tam ale nic nebylo. Vrátil jsem se tedy zpátky a zkusil jinou trasu, s nadějí, že se mi někde „zjeví“ granit.
Podle mapy jsem měl narazit na granit číslo 2, ale nikde nic – prostě tam nebyl. Místo toho se přede mnou otevřel vykácený průsek. Pokračoval jsem západním směrem a po chvíli narazil na menší kruhovou pevnůstku, která ale na mapce vůbec neseděla. Tak jsem to otočil zpět na východ.
Když jsem se znovu dostal na průsek, po chvíli se přede mnou konečně objevil první dochovaný granit – číslo 5. Věděl jsem, že je zavřený, ale to mi nevadilo. Udělal jsem pár fotek, obešel ho a mrknul na druhý vstup, který se nachází naproti tomu prvnímu. Bohužel byl přisypaný. Když jsem se znovu podíval na mapku, došlo mi, že v reálu moc nesedí. Ale když už jsem tu byl, tak si to alespoň pořádně projdu.
Granit č. 6 jsem našel celkem snadno, ale byl také zavřený – což jsem čekal. Udělal jsem pár snímků a pokračoval dál. Moje další cesta vedla západním směrem s cílem najít granit č. 3. Pátral jsem docela dlouho, ale nikde nic, párkrát jsem i zabloudil, než jsem se znovu zorientoval. Po jedné lesní cestě jsem se vydal k údajné pozici objektu K – měl to být průjezdný kryt. Na místě mě, ale přivítala jen prázdná planina s několika stromky. Granit byl zřejmě také zahlazen.
Kousek dál jsem narazil na pozůstatek nějakého sloupku, snad z bývalého oplocení, ale jinak nic. Když jsem pak šel od pozice objektu K východním směrem, potkal jsem holčinu, která tam venčila psy. Trochu jsme pokecali — říkala, že je místní, bydlí tam asi 10 let a že to má dost prochozené, ale o žádných dalších objektech neví. Ptál jsem se jí konkrétně na objekt K a granit č. 2, ale prý to tam v minulosti dost zplanýrovali a že fakt netuší.
Nakonec jsem to zabalil a šel pomalu zpět k autu. Po cestě mě ještě zaujala jakási betonová struktura mezi objektem K a granitem č. 2, která měla být podle mapky nějaká pevnůstka, ale ve skutečnosti to nic takového nepřipomínalo.
Shrnuto: Kromě granitů č. 5 a 6 a jedné náhodné pevnůstky se v místech, která jsem prošel, nezachovalo téměř nic. Kdo si chce přečíst info a mrknout na dřívější fotky z výpravy 2006 (webu fortifikace.net) tak je možno zde.
