Moje první cesta za opevněním ve Skandinávii vedla na nejsevernější mys Dánska, který je z větší části tvořený ohromnými písečnými dunami. Místo je klasicky, vzhledem je svému umístění, hodně vyhledáváno turisty, kterými se to tam jenom hemží.
Po příjezdu na parkoviště, člověka prdlého betonem, ihned zaujme nápis Bunkermuseum. Okolí tvoří bunkry, písečné duny, bunkry a zase bunkry. První objekt, co jsem viděl, byl zarostlý a celkem zasypaný, druhý však byl přístupný. Za lidové vstupné 50 dánských korun (asi 175 Kč)…upřímně expozice nic moc, objekt typu Regelbau s expozici vlajek, starých fotek, vybavení atd. Oproti tomu Baterie Møvik-Vara je jiné kafe.
Po celkem zklamané prohlídce jsem vyrazil do okolí, jelikož už od parkoviště šlo vidět, že se zde nenalézá jen tohle. Směrem k pobřeží byla řada zákopů, skoro každý objekt zavátý pískem. Na pobřeží to bylo lepší, nacházelo se zde několik větších betonových objektů s točnici pro dělo a jeden utopený, který za ty roky podemlelo moře a hlavně kvanta lidi.
Podařilo se mi vylézt na objekt s točnicí pro dělo a udělat si několik fotek. Tohle mi však nestačilo a vyrazil jsem naslepo směrem na jih, po pobřeží, kolem majáku na obhlídku okolí. Asi po 1-2 km jsem věděl, že jsem udělal správnou věc. Čekalo mě několik prázdných kasemat pro děla a jedna hodně dobře zachovalá pozorovatelna pro řízení palby. A hlavně, žádní lidé, kteří se motají a kazí fotky. Do kasemat se dalo dostat, ale do pozorovatelny bohužel ne, samé zazděné vstupy. V týlu za těmito objekty se nacházelo další a další opevnění, ale bohužel silně až po strop zaváté pískem.
Podle informací, které jsem později dohledal, se zde mělo nacházet 8 děl s 12 cm děly, z toho 4 v kasematách.
