Při cestách po jižním Norsku, jsme se zastavili na nejjižnějším místě a to na mysu Lindesnes. Místo je vzhledem ke své poloze a majáku dosti vyhledávané turisty, ovšem když se zde objeví fanoušek opevnění, jako já, tak to je jiná. Kromě opevnění, jsem zde udělal celou řadu pěkných fotek, místo je celkem hodně fotogenické, hlavně pro západy slunce a fotografie krajiny.
Dopředu jsem netušil, že se zde něco nachází, ale po příjezdu na místo, jsem byl celkem mile překvapen a potěšen. Samotný maják se nachází na velké skále, která dominuje okolí a pozornějšímu oku neujde, že zde něco prostě nesedí.
Když se vydáme po cestičce k majáku, narazíme na skryté zákopy, které v podstatě obtáčejí celou skálu, jsou přibližně 2m vysoké a člověk v nich příliš nejde vidět. Z těchto skrytých zákopu se dá dostat do různých sálů, které jsou vyrubané ve skále, dále do řady různých chodeb a křižovatek, které ústí k pozorovatelně, případně k postavením pro dělostřelecké baterie. Dle dostupných informací, které jsem zjišťoval, by se zde tenkrát měly nacházet 4 děla s ráží 10,5 cm. Když se dostaneme na samotný vrchol a přímo nejlépe na vyhlídkovou plošinu majáku (tam, kde je světlo), opevnění v okolí se nám krásně ukáže v celém svém rozsahu.
Tímto způsobem jsem si ještě všiml několika dalších objektů, které mi unikly, včetně objektů typu Tobruk, které chránily jedinou příjezdovou cestu k majáku. Celkem zajímavé na nich bylo, že spojovací zákopy mezi nimi a jinými objekty kolem nich, byly pečlivě vyskládané kameny a takřka všechny splývaly s okolím. Prostě dokonalé maskovaní.
