Jablunkovské šance je nazýván systém několika menších pevností, které se začaly budovat v jihovýchodní části Slezska, na hranicích mezi Uherským a Polským královstvím, zhruba od 16. do počátku 19. století, v prostoru dnešního Jablunkovského průsmyku.
V roce 1474 dává král Matyáš Korvín vybudovat cestu průsmykem, se svolením samotných těšínských Piastovců, význam této cesty ještě více vzrostl od roku 1497, kdy se tudy začíná formanskými vozy dopravovat slovenská měď do Vratislavi a dále do Gdaňska. V roce 1529, kdy hrozí nebezpečí vpádu tureckých vojsk, se zde začíná budovat opevnění.
Nejstarší doložená pevnost se nacházela ve Svrčinovci a byla postavena v roce 1578, během let se počet těchto pevnosti měnil, dle ohrožení hranice a uvádí se že zde stálo asi 21 pevností. V roce 1621 se objevuje první zpráva o vybudovaní pevnosti Velká šance v Mostech u Jablunkova.
Další významnou roli sehrává tohle opevnění v době třicetileté války. Roku 1626 obsadil průsmyk generál Mansfeld, který pod tlakem vojenskopolitické situace Slezsko opustil a v tomtéž roce se uvádí, že zde sloužilo 382 osob, převážně z blízkého okolí. Těšínská kněžna Alžběta Lukrécie povolala z poddanských osad každého šestého poddaného, kteří byly nazývání vybraňci ( ti v dobách míru na šancích sloužili horalští vybraňci pod velením hejtmana, který byl jejich správcem a soudcem. Vybraňci byli obdařeni podobnými výsadami jako v Čechách Chodové. Byli například osvobozeni od roboty a v okolních lesích byli neomezenými pány. Tyto oddíly byly zrušeny až v roce 1829.). Došlo rovněž ke vzniku šancí na Hrčavě a v Javořince, takže opevnění včetně vrchu Gírové tvořila souvislý pás. K obnově bylo použito 19 000 kmenů silných stromů. V roce 1638 byly šance Uhry zcela zbořeny. Když naopak v roce 1642 začíná hrozit vpád švédských vojsk, dává těšínská kněžna Alžběta Lukrecie, staré šance urychleně obnovit. Mimo to bylo na vhodném místě postaveno nové opevnění, zvané Velká šance, které později tvoří základ všech opevněných systému. Po skočení třicetileté války začíná opevnění zase chátrat, avšak v roce 1663 bylo znovu obnoveno a roce 1672 prohlášeno za zemskou pevnost. Od roku 1678 zde působí stála vojenská posádka, která v roce 1688 odráží útok uherských stoupenců Thökölyho. Ještě v letech 1703 a 1704 se tu opět bojovalo proti uherským povstaleckým jednotkám, které vedl sedmihradský vévoda František II. Rákóczi. Oba usilovali o vymanění Uher z nadvlády Habsburků.
Později je chátrající hlavní část opevnění v letech 1724 – 1729 přestavěna na pevnost. Má pětipaprskovitý půdorys a jsou zde vystavěné kasárny, skladiště a další budovy. Valy a zákopy jsou zpevněny kamenným zdvihem.
Významnější úlohu už šance později nesehrály. Naposledy byly opraveny a rozšířeny v roce 1808, ale pak již chátrají. V roce 1848 byla pouze dvanáctičlenná posádka zahnána Kossuthovými stoupenci a narychlo ozbrojení obyvatelé Jablunkova zamezují uherským revolucionářům v dalším postupu do Slezska. Od téhož roku byly pak šance opuštěny, kameny z jejich staveb postupně rozebrány pro stavby a opravy domů místního obyvatelstva.
Kolem roku 2020 dochází k záchraně a částečné rekonstrukci pevnosti Velká šance, je zde otevřeno návštěvnické centrum, valy jsou postupně zpevňovány kameny a dochází zde k vysekaní náletové vegetace, která zde za poslední roky vládla. K pevnosti se dá dojet autem na několik málo metrů a vstup se zde volný. Za zmínku stojí krásný rozhled na okolní Beskydy, pokud není pod mrakem.
Volně napsáno podle:
– Wikipedie
– www.opevneni-sance.cz
– stav z roku 2021
